Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Synoviální membrána je důležitou součástí každého synoviálního kloubu, v němž tvoří vnitřní vrstvu kloubního pouzdra. Synoviální membrána jednak vystýlá kloubní dutinu, jednak překrývá všechny vnitřní povrchy kloubu, které nejsou kryty kloubní chrupavkou. Funkcí synoviální membrány je vytvářet synoviální tekutinu. Synoviální membrána obsahuje krevní cévy, tukovou tkáň a nervy. Synoviální membrána vystýlá rovněž všechny tíhové váčky a šlachové pochvy.

Synoviální tekutina je důležitou součástí každého synoviálního kloubu, v němž vyplňuje jeho kloubní dutinu. Synoviální tekutina plní funkci „kloubního maziva“, které se podílí na hladkém pohybu kloubu. Zároveň působí i jako tlumič nárazů, protože rozkládá tlak působící na kloubní plochy. Svou konzistencí i vzhledem se synoviální tekutina podobá syrovému vaječnému bílku; je silně viskózní, má vysoký obsah kyseliny hyaluronové a svým složením se podobá krevnímu séru. Synoviální tekutina je produkována synoviálními buňkami.

Synoviální buňky je jiný název pro synoviocyty. Viz také buňka.

Synoviální klouby jsou jedním ze tří typů kloubů. Vyznačují se velkou pohyblivostí a tím, že obsahují kloubní dutinu. Mezi synoviální klouby se řadí většina tělních kloubů, obzvláště pak klouby na rukou a na nohou. Mezi základní struktury každého synoviálního kloubu patří: kloubní dutina – dutina uvnitř kloubu, která je vyplněna synoviální tekutinou, kloubní povrch pokrytý kloubní chrupavkou, kloubní pouzdro – dvojvrstevný obal uzavírající kloubní dutinu: vazivové pouzdro – vnější vrstva kloubního pouzdra; jeho funkcí je posilovat kloub, aby kosti nemohly být od sebe odtaženy, synoviální membrána – vnitřní vrstva kloubního pouzdra; její funkcí je vytvářet synoviální tekutinu, synoviální tekutina – tekutina uvnitř kloubní dutiny, která funguje jako kloubní maz, zpevňující vazy – vyskytují se pouze u některých synoviálních kloubů. Podle rozsahu pohybu kloubu (resp. tvaru jeho kloubních ploch) rozlišujeme šarnýrové, kolové, sedlové, elipsovité, kulovité a ploché klouby. Mezi nejznámější zástupce synoviálních kloubů se řadí čelistní kloub, hlezenní kloub, kolenní kloub, kyčelní kloub, loketní kloub, ramenní kloub a zápěstní kloub. Obrázek: Struktura synoviálního kloubu. (Zdroj: depositphotos.com) Viz také vazivové klouby, chrupavčité klouby.

Slizniční membrána je jiný název pro sliznici.

Mimotělní membránová oxygenace neboli ECMO (zkratka pochází z anglického názvu extracorporeal membrane oxygenation) je metoda, která může u pacientů v kritickém stavu na omezenou dobu nahradit funkci srdce i plic. Jejím principem je odběr krve z žíly pacienta do tzv. oxygenátoru, kde dojde, podobně jako v plicích, k odstranění oxidu uhličitého a k okysličení, a následný návrat do arteriálního (tepenného) nebo žilního systému. Podle „místa návratu“ rozlišujeme ECMO veno-arteriální a veno-venózní. ECMO je obvykle indikována u pacientů s plicním selháním, u nichž umělá plicní ventilace (UPV) není schopna zajistit dostatečnou oxygenaci. Podobně jako u UPV jde o dočasnou podporu základních životních funkcí do doby, než je vyřešena původní příčina problému (např. srdeční zástava, selhání plic, transplantace plic, infekce).

Epiretinální membrána je tenká vrstvička vazivové tkáně, která se zejména u starších lidí může vytvořit v oblasti žluté skvrny na sítnici, tedy v oblasti nejostřejšího vidění. Postižený člověk pak může vnímat pokřivené tvary. Epiretinální membrána vzniká v důsledku buněčných změn, ke kterým dochází v zadní části oka, konkrétně mezi sklivcem a žlutou skvrnou. Buňky pocházející ze sítnice a dalších tkání v oku se uvolňují do sklivce a nakonec se usazují na povrchu žluté skvrny. Tyto buňky se pak mohou začít množit tím a vytvářejí „membránu“. V mnoha případech zůstává tato membrána velmi jemná a nemá žádný významný vliv na vidění. Někdy však membrána může pomalu zesilovat a nakonec vést k rozmazanému nebo zkreslenému vidění u postiženého oka. Ve většině případů se epiretinální membrána v oku vyvine bez jakýchkoli předchozích potíží. Tento typ epiretinální membrány se nazývá idiopatický. Někdy se však epiretinální membrána v oku vytvoří v důsledku odchlípení sítnice, úrazu, zánětu či jiných patologických stavů. Epiretinální membrána nevede k úplnému oslepnutí oka. Obvykle postihuje pouze centrální oblast vidění, nezpůsobuje ztrátu periferního vidění.

Presynaptická membrána je součástí synapse. Je to plazmatická membrána neuronu (přesněji řečeno jeho axonu), ze kterého je nervový vzruch přes synaptickou štěrbinu přenášen na další buňku. Viz také presynaptický, synapse.

Postsynaptická membrána je součástí synapse. Je to plazmatická membrána buňky, na kterou je přes synaptickou štěrbinu přenášen nervový vzruch. Viz také postsynaptický, synapse.

Serózní membrána neboli seróza (lat. tunica serosa) je tenká lesklá blána, která vystýlá stěny tělních dutin (např. břišní dutiny či hrudní dutiny) a pokrývá orgány uvnitř těchto dutin (například srdce, plíce, žaludek či střeva). Viz také serózní.